Zveme Vás na křest knihy Nejsou to bohové! 24.3. od 16.00 hodin v knihkupectví Neoluxor na Václavském náměstí v Praze.

Hostem bude Mikoláš Chadima na saxofon.

Lenka Procházková: „Nejsou to bohové!“
Sbírka politických úvah, projevů a rozhovorů, které autorka publikovala od jara 2014 do podzimu 2015 na internetových nezávislých serverech, neboť, jak sama říká: „pro tištěné deníky a časopisy jsou moje texty příliš silné kafe.“ V předmluvě sbírky spisovatelka vysvětluje, proč místo dalšího románu píše aktuální texty reflektující  současnou dobu a neváhá se účastnit i demonstrací, neboť věří, že: „spisovatel nemá být povýšen nad nic, čím jeho národ prochází, pokud nechce být považován za zbabělce.“ Nakladatelství Epocha po elektronickém vydání počátkem roku 2016 nyní vydává knihu i v tištěné verzi.

Otázek, na které by občané moravské metropole rádi dostali odpovědi od svých radních, není málo. Soustřeďme se prozatím na jednu z nich, na otázku,týkající se církevních restitucí.

Celý příspěvek →

Spisovatelka a signatářka Charty 77 Lenka Procházková se ještě jednou ohlíží za smrtí komunistického europoslance Miloslava Ransdorfa. Srovnává jeho osud jako dle jejího názoru štvaného člověka s životním příběhem svého otce, kterého semlel normalizační režim. Cituje též postřeh o nenávisti až za hrob k Janu Husovi, který jí měl Ransdorf sdělit. Více…

2.2.2016    Vaše věc

Církve, zejména tedy katolická církev, v rámci církevních restitucí požádaly státní podnik Lesy ČR o vydání 150 tisíc hektarů pozemků (to je téměř o třetinu více, než kolik obhospodařuje či vlastní jeden z největších českých latifundistů A. Babiš). 103 tisíc hektarů a 306 staveb už církve dostaly.

Celý příspěvek →

Když v roce 1984 odvysílala v pozdním večeru gruzínská televize film POKÁNÍ, který prostřednictvím symbolického příběhu odhaloval Stalinovy zločiny, vyšli obyvatelé Tbilisi do ulic, aby společně prožívali katarzi. Film byl distribuován i do zahraničí, já jsem jej viděla v sídlištním pražském biografu koncem osmdesátých let a zažila jsem potlesk diváků ve stoje. 
Snímek se stal uměleckou předzvěstí konce jedné epochy a dodnes je „vyučován“ na filmových fakultách jako důkaz síly uměleckého díla na vědomí a smýšlení lidí. Více…

ROZHOVOR Spisovatelka, signatářka Charty 77 a aktivistka Lenka Procházková svěřila ParlamentnímListům.cz svůj pohled na dění před listopadem 1989, i co samotná „revoluce“ znamenala pro českou společnost. „Pokud je sedmnáctý listopad roku 1989 v současných učebnicích dějepisu nazýván revolucí, pak je to vytváření mýtu,“ uvádí Procházková. Na demonstracích se sice řečnilo a tleskalo, ale emoce byly podle jejích slov řízené. Revoluce se prý zvrhla jen do restaurace předchozího režimu. Více…

(Projev na demonstraci občanských iniciativ 28. října 2015  na Náměstí Republiky v Praze)

Každý národ zná pojem vlastenectví. Význam toho slova však není pro všechny národy stejný.

Srovnejme  texty dvou vlasteneckých písní: Vládni Británie!  a Kde domov můj. Zatímco první píseň  vyjadřuje ambice impéria a je hrdou oslavou britského námořnictva a armády, druhá opěvuje krásu české krajiny. Proč jsme tak skromní?  Vždyť zápas Čechů o přežití národa a obnovení státnosti trval stovky let.  Ano, jenomže ten  zápas mnoha generací našich předků nebyl dobyvačný, ale obranný. Čechové chtěli mít vládu jen nad svou vlastní zemí.

Celý příspěvek →

25. 10. 2015 (Vratimovský seminář)

Na základní škole jsme měli předmět, který se jmenoval Civilní obrana. Brali jsme to s nadhledem, jediné rakety, co nás tehdy zajímaly, byly ty, které vynesly na oběžnou dráhu Gagarina, Johna Glenna a další. Instruktáž v CO nás upoutala jen výjimečně, když se promítaly filmy. Největší úspěch měl snímek o chemickém zamoření. Lépe řečeno jeho závěr, když se protagonisté, kteří prošli simulovaně zamořenou krajinou, vrátili domů. Už před dveřmi si zouvali holínky, pak sundávali pláštěnky, rukavice a masky a nakonec kamera odvážně sledovala mladou ženu, jak se za průsvitnou plentou svléká a pečlivě se sprchuje. Tento vzpomínkový úvod jen zdánlivě odvádí pozornost od tématu našeho semináře.
Celý příspěvek →