Advokát Hrádela: Volby nebyly spravedlivé. Lidovci mají peníze z církevních restitucí

Karol Hrádela, advokát, který zaujal především svým bojem proti církevním restitucím, neuspěl se svou kandidaturou do Senátu. Sám však na Facebook napsal, že jeho kandidatura nebyla neúspěšná a splnila svůj cíl. Senátní volby totiž podle něj potvrdily trendy, před kterými varoval. Více…

Příspěvek byl publikován v rubrice Články a jeho autorem je Admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 comments on “Advokát Hrádela: Volby nebyly spravedlivé. Lidovci mají peníze z církevních restitucí

  1. Sprostá lež je již nadpis článku. Jaké peníze mají lidovci z tzv.“církevních restitucí“? JUDR Hrádela prý miluje církev, ale spolu s hlučnou částí naší společnosti nadšeně přikyvuje jednání komunistů kolem r.1950. Podle bolševiků je třeba církev zničit a vyvraždit. Tito lidé se dívají na církev jako na zločince, který se kupodivu stará i o potřebné lidi (to ale musí církev dělat, o tom se nemluví). Milí čtenáři, nevím, jak to dopadne se „zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi… Ať to ale dopadne jakkoli, soudruzi vytahují své osvědčené lži o církvi od roku 1 až do dneška. Méně se už dovíme o tom, že tento zákon řeší, aby kněží nebyli už placeni z daní.
    Tak vzhůru, vlci co trháte naši zemi na věřící a nevěřící. Věřte hlavně panu JUDR Hrádelovi, pí Lence Procházkové nebo nějakému spisovateli Čermákovi. Oni prodají naši vlast socialistické internacionále, jinak by nás získal pan papež František a ten by nás hned všechny prodal ISILu do otroctví, aby získal další peníze do katolické pokladny ve Vatikánu!

    • Pane Pavelko, je hezké, že věříte, ale ve věci tzv. církevních restitucí jste na omylu. Církev katolická nikdy žádný majetek nevlastnila, byl jí pouze svěřen do užívání. Tento stav byl uzákoněn před 250 lety a nezměněn do doby, než Uhde v roce 1990 věnoval z veřejného majetku církvi několik desítek objektů. Pak s dalším darem církvi přišla úřednická vláda Tošovského a nakonec tomu dali korunu pravicoví poslanci posledním zákonem. Z toho vychází většina kritiků zákona „o vypořádání …“ Nenadávejte do soudruhů Josefu II a Masarykovi. A nepodsouvejte paní spisovatelce a panu advokátovi svoje fantasmagorie. Argumentujte a nenadávejte! Můj názor je takový, že církev nemá mít majetek získaný od státu, ale že si ji mají platit věřící. A ani daňové úlevy bych jim na to nedal, protože by zvýhodňovaly organizované věřící od těch, co se bez církve obejdou, o ateistech ani nemluvě.

      • Pane Pavelko, vždy je třeba mít více informací, Nabízím např. zde. http://www.sluzbaverejnosti.cz/news/nekolik-poznamek-k-clanku-vaclava-dvoraka-v-casopisu-tyden-35-2014-/

        • Jako odpověď panu Kučerovi na tip na fakta, kde naše milé čtenáře odkazuje na propagandistický „pramen“ katolické církve snad poslouží článek ´Zapomenutá studie k otázce církevního majetku´ z Pirátských novin z 29. 11 2012:

          Po převzetí úřadu v roce 1998 zadal místopředseda vlády Pavel Rychetský (ČSSD) dvěma vyučujícím Právnické fakulty Univerzity Karlovy doc. JUDr. Vladimíru Kindlovi a doc. JUDr. Vladimíru Mikulemu vytvoření právní analýzy postavení majetku církevních právnických osob od konce feudálního systému do současnosti.

          Tento materiál měl vytvořit jakousi protiváhu posudku Ústavu státu a práva Akademie věd ČR z téhož roku, který nechal vypracovat jménem České biskupské konference plzeňský biskup František Radovský, jehož tendenční a účelová „studie „ se přiklonila k závěru, „že majetek církví (…) je nutno považovat za majetek soukromý..“(Ústav státu a práva, č.j. 248/98 ze dne 10.prosinec 1998). Jimi vypracovaný materiál Právně historická expertiza Univerzity Karlovy v Praze právního postavení tzv. katolického církevního majetku v druhé polovině 19. a ve 20. století na území dnešní ČR (ke stažení např. na http://pisek.kscm.cz/document.asp?thema=4283&category ) pak dne 1. února 1999 vzala vláda na vědomí usnesením č. 103 a zároveň uložila ministerstvu kultury a předsedovi Komise vlády ČR pro otázky vztahu státu a církví z něj vycházet při své činnosti.

          Tento posudek zdůraznil různá omezení dispozičního práva Římskokatolické církve ze strany státu a vyvrátil její tvrzení o tom, že její majetek je soukromý. V jednom ze svých závěrů (č.6) autoři navíc zdůraznili, že „vrácení majetku, který byl církvi římskokatolické odňat před 20. 11. 1992, resp. 15. 4. 1992, by nebylo restitucí (uvedením do původního stavu), protože odňat byl majetek podléhající uvedenému omezujícímu režimu, kdežto nyní je podle zákona č. 308/1991 Sb. církev oprávněna disponovat svým majetkem zcela volně.“ Tato studie byla příslušníky církve velmi ostře napadena. Protože však zastánci restitucí nemohli tyto závěry vyvrátit žádnými argumenty, zaútočili na studii velmi ubohým způsobem.

          Kromě zpochybnění formální stránky dokumentu, kterými jsou dle jejich názoru chybné shrnutí závěrů i údajná tendenční rétorika. (viz Poznámky k posudku o právním postavení „tzv.“ katolického církevního majetku v druhé polovině 19. a v 20.století na území dnešní České republiky předložený vládě premiéra Miloše Zemana, http://spcp.prf.cuni.cz/13/posudcze.htm ), pak nakonec napadli samotnou odbornou kvalifikaci autorů studie (docentů !). Za všechny tyto pamflety jmenujme Valeš Václav: Restituce církevního majetku v české republice po roce 1989.Brno, Moravsko-slezská křesťanská akademie 2009, str.45-47 a Hrdina, Antonín Ignác:Vztahy státu a církve v České republice v letech 1990-1999. Praha, Eurolex 2007, str. 49.

          Korunu všemu nasadil Václav Havel, který prohlásil, že se mu jeví „trošku k smíchu expertiza, která přichází devět let po začátku restitucí, která najednou říká, že by restituce vlastně ani neměly být nebo být nemají“ (Přehled jednání mezi státem a církvemi v letech 1990-2000. Praha, sekretariát České biskupské konference 2001, str.17-18.)

          Nicméně, k této studii vydala dne 3. 2. 2012 Univerzita Karlova prohlášení rektora, ve kterém uvádí, že tato studie nebyla schválena Vědeckou radou Univerzity Karlovy a nelze ji tudíž považovat za expertizu Univerzity Karlovy (viz http://www.cuni.cz/UK-3921.html ). Zpráva byla uveřejněná na webových stránkách Právnické fakulty Karlovy univerzity přinejmenším ještě k 1. září 2008, podle citace z knihy Václava Valeše, viz výše.

          Dnes ale již práce na stránkách fakulty zveřejněna není! Jak si má veřejnost stažení již publikované práce po přinejmenším devíti letech vykládat? Že by po tak dlouhé době univerzita studii náhle přezkoumala a vyjádřila tak se závěry svůj nesouhlas? Nebo snad stažení práce souviselo se změnou politických poměrů po nástupu topolánkova kabinetu? Komise pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi pověřila 12. července ministerstvo kultury, aby připravilo návrh věcného záměru zákona o nápravě některých majetkových křivd… (atd., viz Ministerstvo kultury, č.j. 11726/2007)

          Na společném zasedání vládní a církevní komise 13. prosince 2007 vyjádřily obě strany souhlas s předloženým návrhem a tento byl předložen vládě ke schválení. Na jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 29. dubna 2008 byl pak návrh zákona naštěstí odmítnut. Případy propojení některých fakult s vrcholovou politikou už v České republice byly, můžeme se tedy domnívat, že oponentura byla umlčena na politickou objednávku? Nebo se jedná o prostou zbabělost akademické obce? Bohužel, otázek se tím otevírá celá řada. Je vinou vedení právnické fakulty, potažmo univerzity, že se k celé kauze transparentně nevyjádřila. Občanská společnost pak může k záležitosti dospět k řadě závěrů.

          Je bohužel smutné, že po několika letech, kdy se otázka majetkového vyrovnání s církvemi dostala opět na pořad dne, není žádoucí vzpomenout si na tuto oponenturu, či jakýmkoliv způsobem nad problémem vést kvalifikovanou odbornou diskuzi, v níž by měli své místo právníci, historikové i teologové. Bohužel můžeme jen konstatovat, že stejně jako v jiných případech je projednávání zákona prováděno diletantsky a bez odborných znalostí problematiky.

          Naskýtá se tak otázka, proč nejsou odborníci k vyjádření vůbec přizváni? Ani ve veřejných sdělovacích prostředcích nejsou slyšet žádné kvalifikované názory. Je tomu snad tak proto, že předkladatel návrhu nového zákona se takového vyjádření bojí? A komu pak vůbec záleží na přijetí takového zákona? Bohužel musíme jen konstatovat, že stát kde jsou umlčováni odborníci, kteří mají k tématu co říci, nelze považovat za právní, natož pak demokratický.