Upálen 6. července (díl druhý)

jan_hus_hraniceStátním svátkem na den upálení Mistra Jana Husa dne 6. července 1415 si připomínáme naše vědomé a po mnoho staletí trvající úsilí a boj o náboženství a mravnost, které vzniklo z našeho a odpovídalo našemu národnímu charakteru. Připomeňme si historii toho, odkdy a čí zásluhou si můžeme tento velký den formou státního svátku připomínat.

První president republiky československé T. G. Masaryk, president, jenž se zasloužil o stát, byl znám svou hlubokou vírou v Boha a zastával demokratický humanistický program, který byl nábožensky fundovaný. Ve vzniku a směru československé republiky, v panu presidentu Masarykovi a ministru zahraničí E. Benešovi a v politice československé vlády vůbec spatřovala katolická církev (Vatikán) od počátku ohrožení svých zájmů. S první republikou se definitivně rozplynula naděje katolických historiků a politiků národu vnutit svůj pohled na dějiny, tedy že „reformace byla a je pochybená nábožensky a politicky, habsburské pokatoličtění národa bylo podle jejich názoru duchovní a národní záchranou  – Bratrství a protestantism byly by nás poněmčily: Bílá Hora byla naším štěstím.“ [1]. Zavedením oslav Jana Husa a odchodem nuncia Marmaggiho z Prahy v roce 1925 vyvrcholily principiální neshody mezi československou vládou a katolickou církví (Vatikánem).

(celý text zde)

Příspěvek byl publikován v rubrice Články a jeho autorem je Admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Comments are closed.