Účelovou dírou v zákoně se církve domáhají dvojité „restituce“

Za majetek, který nebylo možné podle zákona vydat, byly přiznány desítky miliard finančních náhrad, které budeme splácet ještě 30 let (odhadem 96 miliard). Je veřejným tajemstvím, že finanční náhrady byly úmyslně předimenzovány, určitě ve srovnání s ostatními restituenty.

Vůbec celý ten klíč je sporný, protože pokud neexistuje výčet vydávaného majetku, není se možné dobrat ani majetku, který za nějž má být poskytnuta finanční náhrada.

Vice zde …

Příspěvek byl publikován v rubrice Články, Dokumenty a jeho autorem je Admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 comments on “Účelovou dírou v zákoně se církve domáhají dvojité „restituce“

  1. Opravdu církve dostanou tak trochu zaplaceno dvakrát?
    20. 2. 2014, 14:37
    Ve dnešním (čtvrtek 20. 2. 2014) vydání deníku Mladá Fronta E 15 se na straně 3 nachází článek L´uboše Fojtíka Skrytá stránka církevních restitucí. Autor, ač právník, v textu uvádí některá zavádějící tvrzení týkající částečného majetkového vyrovnání a žalob na určení vlastnictví. Dovolím si je uvést na pravou míru.
    Ľ. Fojtík ke snaze určit vlastníka u pozemků, které byly zjevně neoprávněně převedeny z majetku státu, doslova uvádí: „Takovýto postoj a snaha církví jde totiž zcela proti smyslu a účelu zákona, neboť jeho koncepce je postavena mimo jiné právě na tom, že historický majetek církví, nabytý obcemi podle platné zákonné úpravy, by měl zůstat církevními restitucemi nezasažen a jako kompenzace za tento majetek je církvím poskytována finanční náhrada.“
    Skutečnost je ovšem jiná. Jasně je to vidět na příkladu obcí. Ty nejsou, v rámci částečného majetkového vyrovnání dle zák. 428/2012 Sb., povinnými osobami pro vydání majetku. Zákon však pamatuje na to, že někdy mohlo dojít k situacím, kdy byl blokovaný majetek státu nezákonně přepsán v evidenci nemovitostí. A to jako obecní majetek, ačkoliv obec v takových případech ohlásila svoje vlastnictví neoprávněně, v rozporu se zákonem č. 172/1991 Sb. Jde zejm. o případy, kdy s nemovitostmi ve skutečnosti nehospodařily národní výbory. Podle zákona č. 172/1991 Sb. (řeší přechod věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí), totiž nikdo nepřezkoumával, jestli obce nechávají svoje vlastnické právo zapsat oprávněně.
    Pokud zákon 428/2012 Sb. umožňuje tyto konkrétní případy přezkoumat, jedná se pouze o posouzení toho, zda vlastnictví státu trvá – žaloby o určení vlastnictví státu. Tyto žaloby by se netýkaly majetku, který obce získaly v souladu se zákonem č. 172/1991 Sb., a který byl zohledněn při finanční náhradě dle zákona o majetkovém vyrovnání.
    Proti smyslu zákona tedy uváděné skutečnosti zjevně nejdou. Církev žalobami o určení vlastnictví napadá pouze markantní případy, u nichž důvodně pochybuje, že historický církevní majetek přešel ze státu na obce (či jiné třetí osoby) v souladu s platnou legislativou.
    Upozornění na možné porušování blokačních paragrafů nebo nekalosti při neoprávněných převodech majetku státu je tedy něco nesprávného?
    Je snaha domoci se práva a upozornit na špatnost něco méně než např. developerské záměry obcí či soukromých subjektů, jak se nás o tom autor dále snaží přesvědčit?
    Stále doufám, že ne. Rozhodnutí soudů nyní předjímat nechci a nebudu.
    Tomáš Holub, generální sekretář České biskupské konference

  2. Musím připomenout, že církev katolická nevlastnila ž á d n ý majetek.
    Majetek jí byl jen svěřen do užívání a nad tímto užíváním měl dohled stát prostřednictvím svých úřadů. Tak tomu bylo za Habsburků, za Rakousko-Uherska, za 1. a 2. republiky, za okupace i po ní. Další nehorázností je, že zákon 428/2012 Sb. umožňuje vydat církvi majetek, který jí byl proplacen v letech 1948 a 1949! Jde o stovky milionů korun! Prostě tunel, tunel a opět tunel, pane Holube, a vy to dobře víte.

    • Můžete svá slova doložit? Tedy předložíte veřejnosti zákony, podle kterých ŘKC žádný majtek nevlastnila? Pokud ho nevlastnila, jak je možné, že se komunisté po 25.únoru 1948 zákonem zavázali, že za ukradený majetek zaplatí? Co bylo kým a komu zaplaceno ponechte na soudech, nikloliv na blábolu informačně zanedbaných hlav. Mohu vás ubezpečit, že mám široké informační a monitoringové informace, ale podobné pohádky již rozprášil ÚS.

  3. Pro doplnění vašich „širokých informačních a monitoringových informací“ _ např. zde:
    http://greylink.4fan.cz/piratskenoviny/zapomenuta-studie-k-otazce-cirkevniho-majetku/

    Přeji hezké čtení a také trochu přemýšlení.

  4. doc. JUDr. Vladimír Kindl a doc. JUDr. Vladimír Mikule

    Tento posudek zdůraznil různá omezení dispozičního práva Římskokatolické církve ze strany státu a vyvrátil její tvrzení o tom, že její majetek je soukromý. V jednom ze svých závěrů (č.6) autoři navíc zdůraznili, že „vrácení majetku, který byl církvi římskokatolické odňat před 20. 11. 1992, resp. 15. 4. 1992, by nebylo restitucí (uvedením do původního stavu), protože odňat byl majetek podléhající uvedenému omezujícímu režimu, kdežto nyní je podle zákona č. 308/1991 Sb. církev oprávněna disponovat svým majetkem zcela volně.“ Tato studie byla příslušníky církve velmi ostře napadena. Protože však zastánci restitucí nemohli tyto závěry vyvrátit žádnými argumenty, zaútočili na studii velmi ubohým způsobem.

    Necpu si do hlavy podobné žvásty, protože přemýšlím a logicky uvažuji a raději respektuji ÚS.

    Ústavní soud, Brno, TZ 33/13
    „Ústavní soud následně přikročil k posouzení obecných a historizujících námitek navrhovatelů, totiž že majetkový režim církví vylučuje, aby nyní mohlo dojít k obnovení jejich vlastnického práva, neboť církve nebyly a nemohly být v minulosti vlastníky původního majetku, případně jejich vlastnictví podléhalo veřejnoprávní regulaci. Ústavní soud velmi zevrubnou analýzou textů dobové doktríny a soudní judikatury naopak dospěl k závěru, že úvahy navrhovatelů jsou liché a že církevní subjekty měly zásadně plnou majetkovou způsobilost a byly subjektem vlastnického práva k jednotlivým věcem spadajícím do církevního majetku. Podobným rozborem pak Ústavní soud dospěl k závěru, že církevní majetek nebyl předmětem tzv. veřejného vlastnictví, jak tvrdili někteří navrhovatelé, resp. že by byl tento majetek vyjmut z úpravy vlastnického práva dle Obecného zákoníku občanského a svěřen církevním subjektům výlučně na základě veřejnoprávního titulu. Ústavní soud dokonce naopak z doktríny a judikatury soudů přijaté po roce 1948 (například stanovisko Generální prokuratury z 20. 5. 1954 nebo rozhodnutí NS sp. zn. 1 Tz 30/55) dovodil, že rovněž v tomto období neměl církevní majetek veřejnoprávní povahu a byl naopak považován za majetek soukromý (v protikladu k socialistickému vlastnictví), nikoliv majetek státu. Ústavní soud dále připomněl, že ostatně jako k soukromému majetku přistupovala k majetku církví také judikatura soudů po roce 1989, včetně rozhodovací praxe samotného Ústavního soudu.“

    Admin: to je sice hezké, co nám tu píšete, ale rozhodující je fakt, že nakládání s majetkem bylo omezeno. Císař Josef II ho omezil proto, že církev nebyla schopna předložit nabývací listiny k mnoha majetkům. Nyní si římská sekta přisvojuje majetky, které jí už 250 let nepatřily a na tom nezmění nic ani přihlouplý protiústavní nález Ústavního soudu. Co katolická sekta ukradla občanům této země, budete muset vrátit. Od toho jsou volby a parlament.

  5. Já žasnu oni i slavní docenti z právnické fakulty v Plzni kopou za fláterníky?To se nestydíte?Já na Vašem místě bych chodil kanálama