Marie Neudorflová: Mist Jan Hus a současnost.

(Projev na shromáždění odpůrců církevních restitucí na Staroměstském náměstí, organizovaném spisovatelkou Lenkou Procházkovou ku příležitosti poslání dopisu papeži Františkovi, a večer na Václavském náměstí na shromáždění evangelíků 6. 7. 2013)

Naše současnost se ve svém mravním marasmu velmi podobá řadě období v naší historii, včetně období, v němž působil Mistr Jan Hus. I dnes k mravní nedospělosti a upadajícím sociálním poměrům přispívá katolická církev svým nezřízeným materialismem, symbolizovaným hlavně restitucemi majetku, který jí nikdy nepatřil, podporou asociální nedemokratické politiky vlády, a ignorováním mravních potřeb obecně.

Čím větší byla moc církve, tím větší její odklon od křesťanských principů, tím krutější omezování svobody, včetně svobody poznání, tím větší důraz na dogmata, scholastiku a poslušnost církvi, která předstírá, že má klíč k pravdě boží a že mravně jí je vše dovoleno. Scholastika, soustředěná na nepodstatné, nám znovu začíná pronikat i do interpretací historie, zvláště české.

Základem původního křesťanství byl důraz na mravnost, na pochopení světa, ve kterém lidé žili, na jejich schopnost řešit problémy nenásilně, ve jménu spravedlnosti, důraz byl na sociální cítění. Způsob života byl podstatný pro spasení, což církev brzy nahradila konceptem víry v církevní dogmata a poslušnost církvi. Těm, kteří na to přistoupili, odpouštěla vše, kteří odmítali, nelidsky trestala. Násilná rekatolizace českých zemí v 17. století je jen nejzrůdnější příklad tohoto postoje. Katolická církev dávno opustila křesťanského boha a jeho koncept lásky. Po staletí je soustředěna převážně na materiální a mocenskou stránku své existence, na udržování lidí v nedospělém stavu. Výjimky v řadách kněží, kteří většinou trpěli za své lidské a sociální postoje, jen potvrzují pravidlo.

Spor o pravdu zjevenou a pravdu poznanou je základním sporem katolické církve s vědou, který byl vítězně vybojován pro pravdu poznanou až v osvícenství  —  s jeho důrazem na vzdělání, na vědu, na mravnost, na princip rovnosti lidí, komunitu národa a národní jazyk, možnost sociálních změn ve prospěch úrovně většiny lidí, s důrazem na demokratizaci. To je hlavní důvod, proč se dnes na osvícenství tolik útočí z konzervativních pozic, včetně katolických.

Úsilí o nápravu církve nabralo již od konce 13. století masovější ráz, včetně českého prostředí, v němž církev znemravňovala a vysávala společnost svým bezostyšným materialismem. Tak jako dlouhá řada jejích oponentů, Mistr Jan Hus bral křesťanství i jeho základní katolickou interpretaci, vážně. V souladu s vírou, že člověk je stvořen k obrazu božímu, věřil, že člověk je bytost svobodná, že má právo rozvíjet svůj pozitivní duševní a mravní potenciál, a že bohatství bylo na zemi dost pro slušný život všech, ale za předpokladu, že mocní přestanou vysávat a hromadit bohatství pro své soukromé zájmy. Hus vzdělával českým jazykem, učil lásce k bližnímu, učil odporovat zlu. Náboženství mělo přispívat k obecné mravnosti, spravedlnosti, vzdělanosti a nemělo odporovat rozumu. Nabádal vyšší stavy, aby „neznešvařovali český jazyk“. Věřící v Betlémské kapli a na českém venkově učil myslet a respektovat pravdu poznanou. V tom byl zahrnut i požadavek sociální spravedlnosti, a odpor ke zvyšování nevolnictví v zájmu luxusu mocných. Tím vším si vysloužil nenávist církevní hierarchie a později i císaře, kteří tradičně řešili sociální problémy válkami a vysáváním nižších vrstev. Částečné vítězství české reformace, důraz na vzdělání a racionalitu, 200 let trvání náboženská tolerance před Bílou Horou, bylo naprosto unikátním jevem v Evropě, který byl zničen násilnou rekatolizací.

Církev po staletí krutě odmítala důležitost pravdy poznané a tím i možnost vědeckého rozvoje, který jediný mohl řešit vzrůstající sociální problémy v důsledku růstu počtu obyvatel. Do dnes církev odmítá koncept pokroku, jakoby na kvalitě života většiny lidí nezáleželo. Podstatně přispívala k tomu, že se z většiny venkovského obyvatelstva staly na staletí nevzdělaní nevolníci. Jen četná sociální povstání, revoluce a osvícenstvím prosazovaná humanitní filosofie, kladoucí důraz na rovnost lidí, na vzdělání v národních jazycích, na spravedlnost a na pokrok obecně, přinesly postupně změny k lepšímu.

Dnes jsou pokusy legitimitu a prospěšnost tohoto vývoje popírat ve prospěch konservatismu katolického i aristokratického, který není ničím jiným, než pokusem návratu k rozdělení společnosti na malou vládnoucí bohatou menšinu a na poslušnou, manipulovanou, nemyslící většinu, sloužící luxusu a nebohulibým cílům mocných. Církev svým universalismem, vírou v hierarchickou strukturu společnosti jako dané bohem a podceňováním národní komunity pro úroveň lidí, zbavuje mocné viny z neschopnosti ztotožnit se s vlastním národem, jeho potřebami a pracovat pro jeho úroveň. Její universalismus je podobný současnému globalismu, v němž úroveň vzdělání a demokratická orientace strádají a sociální problémy rostou.

Jako Češi bychom měli mít stále na paměti, že ne všechny tradice, které se v naší a evropské historii proplétají, kladou základy k pozitivnímu rozvoji většiny, k její úrovni kulturní, mravní a sociální, ke spravedlnosti. Demokratizační proud českého vývoje, podmíněný osvícenstvím, se úspěšně rozvíjel v české národním obrození v návaznosti na znalost české reformační historie. Sílu většině velkých obrozenců dodávala znalost naší reformace, jako velikého období našich dějin, znalost myšlenek jeho velkých osobností, z nichž Mistr Jan Hus byl svým vlivem a svou statečností čelit znemravňování lidu, největší. I naše novodobá idea humanitní demokracie, prosazovaná T. G. Masarykem, stavěla na těchto kořenech. Naší povinností je starat se o tyto tradice, šířit jejich hodnoty a znalost, usilovat o jejich prosazování v politice, neboť jsou znovu nemilosrdně ohrožovány silami konservativními a nezodpovědnými.

Příspěvek byl publikován v rubrice Články, Dokumenty a jeho autorem je Admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 comments on “Marie Neudorflová: Mist Jan Hus a současnost.

  1. Ty jsi hrdina Martino Frone. když se můžeš schovat za vymyšlené jméno ubožáku.

    • On není hrdina – je to placená síla. Bohužel, z našich daní 🙁

  2. je to skutečně tak tečka s tím ubohým anonymem pouze ztrácíme čas

  3. nemám slov co vše ten bůh musí vytrpět pokud musí bdít nad takovými lidmi jako jste Vy

    • A ty jsi Honzo zapomněl, že i křesťané upalovali a vyvražďovali lidi. Je nebezpečné dívat se z jednoho úhlu!
      Církev byla poškozována i škodila.
      Nelze to popírat a nelze to brát jen z jedné strany. Přečtěte si dějiny církve a uvidíte mraky lidských selhání. Kateřina Alexandrijská je mýtus vytvořený na opačné legendě o usmrcené pohance za to, že nechtěla konvertovat. Spočítejte všechny mrtvé v jižní Francii, které dala církev odstranit. Spočítejte lidi vyhnané pro jinou víru z naší země. To byla skutečná vyhnání a zločiny, konfiskace majetku.
      Tohle chcete popírat? Tohle chcete říkat že se nestalo? Chcete stavět ty miliony lidí, kteří byli násilím rekatolizováni proti několika stovkám zavřeným za komunismu?
      Nevidíte, že z lidí po staletí vymaňovali peníze? Církev vlastnila pozemky, protože s nimi čile obchodovala. Osidlovala velice ambiciozně naši zem. Nakupila násilím obří majetek pod záminkou misií. To nevím, jestli by Ježíš kdy dělal…