Projev Lenky Procházkové 6.7. 2013 na Staroměstském náměstí

ČAS LIDÍ,  ČAS SKUTKŮ

V Listině základních práv a svobod, přijaté v roce 1991 se uvádí: Stát je založen na demokratických hodnotách. Nesmí se vázat na výlučnou ideologii ani na náboženské vyznání.

Zákon o tzv. církevních restitucích tento závazek zpochybňuje. Z římskokatolické církve se stane největší soukromý vlastník pozemků v České republice, krom toho získá desítky miliard korun navýšených o inflaci a další každoroční příjmy ze státního rozpočtu, což jí poskytne moc, jakou neměla ani za monarchie.

Zákon má krycí název Narovnání státu s církvemi. Správně by se měl jmenovat Omezení suverenity státu ve prospěch ŘKC. Malé církve, které se podle zákona mají na zisku podílet, byly přizvány jen jako pokrývači, jen jako alibi, což jim sice zpočátku přinese jmění, ale ve výsledku se z nich stanou vazalové ŘKC. Můžeme to srovnat se situací malých politických stran, které v době nedávno minulé uznávaly vedoucí postavení komunistické strany, aby si zajistily svou formální existenci. ŘKC se tváří jako štědrá Velká sestra, když odkrojila se státního daru  12 miliard a rozdělila je malým sestřičkám. Zbytek ve výši 47 miliard si ponechá.

Českých občanů, kteří k žádné církvi nepatří, a těch je v republice naprostá většina, se nikdo neptal, zda s tímto zákonem, který zadluží i jejich potomky, souhlasí. Když se občané ozvali sami a protestovali proti nemravnému zákonu, neměl jejich  názor žádnou  váhu. Ani varování odborníků, kteří zákon veřejně kritizovali a nazvali jej právním zmetkem, nebylo vyslyšeno. Stejně tak nebyla vyslyšena opozice.

 

8. listopadu loňského roku ve výroční den bitvy na Bílé hoře, byl ve Sněmovně tento   nemravný  zákon schválen. Tři poslanci z ODS, kteří to umožnili tím, že složili mandát a místo nich byli kooptováni náhradníci, ti tři exposlanci jsou dnes trestně stíhaní pro korupci a sedí ve vazbě. Vláda padla. Zákon však zůstává v platnosti, protože ÚS vyhodnotil žaloby proti němu jako nedůvodné. Pouze čtyři stateční ústavní soudci  napadli obsah zákona,  i způsob, jakým byl  odhlasován. Jedenáct jiných ústavních soudců však v jednání poslanců, kteří prodali své mandáty, aby zákon mohl projít, korupci neviděli. I velká část novinářů tvrdí, že nejde o korupci. Tito takzvaní hlídací psi demokracie, kteří už zapomněli, že smyslem demokracie je diskuze a nikoliv dealerství, dnes štěkají na státní zástupce a policii, místo toho aby jim tleskali, že konají svou povinnost a stíhají korupčníky.

Jak je možné, že vláda, která nelegitimně protlačila zákon poškozující ČR, má ještě tu drzost hlásit se o další vládnutí? Jak je možné, že koaliční poslanci, kteří pro tento zákon zvedli ruce, i když věděli, že občané to pokládají za zradu, ptám se, jak je možné, že tito nečestní poslanci odmítají předčasné volby. Jak mohou setrvávat ve Sněmovně, když už jim jejich voliči nevěří? Odpověď je snadná. Mají strach. Bojí se přijít o imunitu. A tak se drží pohromadě ve smečce, v ohrádce Sněmovny, obklopeni hlídacími psi, svými novináři. V co doufají? Že za rok zapomeneme? Že nám média stihnou vymýt mozky? To opravdu věří, že je znovu budeme volit? Slíbil jim pan kardinál nějaký zázrak? Ten jim mohl slíbit leda podíl na kořisti. To byl zřejmě ten skutečný motiv, kvůli kterému  zvedali ve Sněmovně ruce. Kořist odhlasovaná 8. listopadu 2012 je obrovská, takže každý, kdo se na schválení zákona podílel, si tímto způsobem zajišťoval svou budoucnost.

 

Všichni určitě znáte heslo prezidenta Tomáše G. Masaryka: Nebát se a nekrást! Koaliční vláda a její poslanci si to heslo pozměnili na: Nebát se krást! Ti okradení jsme my.

Nejde však jenom o naše peníze a o  půdu ČR předávanou církvi. Jde také o to, že ŘKC získala tímto nemravným zákonem mocenskou pozici, která neodpovídá

jejímu postavení ve společnosti a které odporuje principům sekulárního státu.
Nejtragičtější bitva v českých dějinách se konala 8. listopadu 1620 na Bílé hoře.

Předcházela ji zrada německých protestantů, kteří uzavřeli s katolickou ligou smlouvu o neutralitě. Papež Pavel V. poskytl tehdy na vojenské potlačení českých stavů půl miliónu zlatých, španělský král Filip III. přidal celý milión. Z Itálie přišly do bitvy nové valonské a neapolské pluky. Král Zikmund II. verboval proti kacířským Čechům Poláky. Nájemní evropští vojevůdci získali po vítězství obrovské majetky zabavené popraveným protestantům a těm, co emigrovali. Cizí katolická šlechta se sjela z celé Evropy a skupovala v dražbě majetek poražených. Počáteční finanční vklad papeže, císaře Ferdinanda a krále Filipa se tedy vyplatil. Následná rekatolizace obyvatel už pak byla dotovaná ze zabavených protestantských statků.

Dnešní situace je poněkud jiná. Novou rekatolizaci, která byla schválena 8. listopadu 2012 a kterou ÚS shledal legitimní, budeme od počátku platit  všichni, bez rozdílu víry a světového názoru. Každý z nás bude přispívat ŘKC na to, aby se ujala své vedoucí úlohy a usměrňovala poddané, tu protestující lůzu, k poslušnosti.

 

 

Přijetí konkordátu se nezdařilo, v roce 2005 jej Sněmovna zamítla, avšak tento dnešní zákon zcela nahrazuje konkordát a výrazně přispívá k tomu, aby  Masarykovy demokratické koncepce byly zničeny. Připomíná to období Druhé republiky, kdy katolická církev pomáhala k nastolení fašistického režimu. Tehdy se státní idea, na které se ŘKC podílela, také snažila popřít a zničit Masarykův demokratický odkaz. Dnes se v dějepise o tomto cudně mlčí a  buduje se mýtus o odporu katolické církve vůči fašistickému a nacistickému totalitarismu. Je pravda,  že řada statečných českých kněží spolupracovala s odbojem a byla uvězněna, ale vedení katolické církve podporovalo okupanta a mlčelo k zatýkání svých bratrů. Tehdejší papež Pius XII. uzavřel pragmatické spojenectví s Hitlerem  i s fašistickými režimy v Itálii, Španělsku a Portugalsku. Nikdy neprotestoval proti antisemitismu, proti Norimberským rasovým zákonům a proti holocaustu. Po válce exkomunikoval všechny členy všech komunistických stran na světě, ale nikdy neexkomunikoval katolíky Hitlera, Himmlera, Goebbelse a Bormana.

 

Mluvím o církvi, nikoliv o víře. Nejsem ateistka. Napsala jsem historický román o Ježíšovi. Po celý život mě totiž fascinoval příběh tohoto mladého židovského rabiho, který se snažil reformovat Mojžíšovy zákony jiným návodem k životu. Každý, kdo zná Ježíšovu Promluvu na hoře, může uznat, že ta starodávná pravidla soužití lze stále pokládat za Novou zvěst. Království Boží  na zemi, které je přístupné každému, kdo se pro něj rozhodne. Království dobré vůle a lásky, které nepotřebuje instituci  a které není zpoplatněno! Ježíšova nová zvěst se však v průběhu staletí posunovala a deformovala. Ve jménu Ježíše se vedly kruté náboženské války, zatímco on byl zastáncem nenásilí a hlásal toleranci a lásku k bližnímu. V tomto smyslu opravdu mohl být spasitelem. Možná se jím ještě někdy v budoucnu stane. Možná se o tu změnu přičiní lidé, kteří v žádné církvi organizováni nejsou. K následování Ježíše člověk nepotřebuje formální přihlášku!

 

ŘKC v Čechách, přesněji řečeno její hodnostáři, však Ježíše zneužívají jako logo.  Kašlou na smysl jeho odkazu, snad ho ani nepochopili. Drncají se svým vagónem lupu po starých kolejích a nevidí, že mezi pražci roste tráva a že ta trať nikoho nespojuje. Jak může zloděj pozvedat obecnou morálku? Zloděj může jen  uplácet a rozdělovat, aby panoval. Ve jménu Boha?

 

Nový papež, který si zvolil jméno František, však hlásá, že církev má být chudá a pro chudé. Že nemá kšeftovat ale sloužit lidem a tím Bohu. Českým uším to zní jako ozvěna slov Mistra Jana Husa. Statečného kazatele, který pozvedl laťku mravnosti až do nebe. Láska, kterou za to k němu cítíme, byla mnohokrát poplivána, hanobena, hubena a zesměšňována. Ale ta láska je tu pořád, přechází z generace na generaci. Je to pevný základ, ne pohyblivé písky. Je to nejvyšší mravní zákon, který nás v nejtěžších chvílích spojuje a posiluje. TGM se zasloužil o  stát. Ale Mistr Jan Hus se zasloužil o  duši českého národa. Všichni, kteří ho následovali v šíření humanismu a lásky k pravdě, stáli na jeho ramenou. Je to dlouhá řada jmen z mnoha generací. Dnes jsme na řadě my, abychom převzali tu štafetu. Budeme snad nejslabším článkem  toho řetězu? Dovolíme, aby byl přetržen? Jsme opravdu tak slabí? Jsme opravdu tak lhostejní? Anebo jsme občané odhodlaní hájit odkaz svých předků?

 

Jak to uděláme? Co k tomu potřebujeme? Především vytrvalost, milí přátelé. Tohle je běh na dlouhé trati. Naše kroky budou nenásilné, ale vytrvalé. Dnes, až skončí toto shromáždění, vás zveme na společnou sobotní procházku. Půjdeme přes Karlův most jako občanské procesí. Vystoupáme Nerudovou ulicí až na Hradčanské náměstí. Tam se zastavíme u sochy TGM a řekneme zakladateli státu pár slov o stavu republiky. Nakonec zaklepeme na vrata Arcibiskupského paláce a předáme dopis určený papeži Františkovi.

 

První stovky občanů už tento dopis podepsaly. Další petiční archy chceme papeži posílat postupně. Kopie budeme samozřejmě archivovat, aby  naši potomci měli důkaz, že jsme nemlčeli a že jsme bránili pravdu proti lži svými jmény.

Možná vám to připadá jako nimravá mravenčí záležitost, která spotřebuje mnoho energie a nepovede k cíli. Tuto skepsi já nesdílím. Dnes jsou někteří  politici obviněni z trestného činu korupce. Na zákonu o tzv. církevních restitucích se však podíleli i lidé z církevních kruhů. Proto pokládáme za důležité upozornit papeže Františka na to, že skutky představitelů ŘKC v Čechách jsou v rozporu s krédem o chudé a služebné církvi. Pokud je papež František skutečně reformátor a muž na slovo vzatý, ověří si oprávněnost našeho  tvrzení a jako nejvyšší představitel ŘKC, který je správcem veškerých jejích majetků, rozhodne KDO v Čechách KOMU a CO vlastně dluží.

 

Pokud se papež František na podvodu odmítne podílet a ponechá  lesy, pole a odkloněné miliardy v majetku Českého státu a jeho občanů, bude to čin nesmírně statečný. Čin, který se vymyká dosavadním zvyklostem a praktikám Vatikánu. Bude to čin moudrého Pastýře, který vzbudí ohlas po celém světě. Z tohoto nejvyššího hlediska je každý jednotlivý podpis pod dopisem papeži vítězstvím odpovědnosti nad lhostejností a vítězstvím odvahy nad strachem.

 

Možná vám připadá, že jsme idealisté a snílkové. Ale bez snů a bez ideálů by život člověka byl jen přežíváním. A takový život uměle udržovaný ve stavu vegetace, když mozek přestal plnit svou funkci, takový přikurtovaný život  by byl jen beznadějným plýtváním času.

 

Jan Hus se nebál hájit pravdu ani před koncilem. A my se budeme bát podepsat  dopis, který má posílit papeže Františka v jeho reformním úsilí?!  Přestaňme se už bát! Vymažme strach ze svých duší!  Teď je čas na odvahu!

 

 

6.7. 2013 Staroměstské náměstí

Příspěvek byl publikován v rubrice Články, Dokumenty a jeho autorem je Admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Comments are closed.